6.1 (základní principy a systém "R-M")

6.1.1. Základní cíle lakovny a nástroje k jejich dosažení

Pokud cílem lakovny je udržet se v konkurenční soutěži, musí neustále hledat způsoby, které jí zajistí rychlé, kvalitní a cenově dostupné provádění zakázek. Jedině tak si lze zajistit a udržet dostatečnou a spokojenou klientelu, která je základní podmínkou její prosperity a perspektivy.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů v lakovnách, které se zabývají povrchovými úpravami osobních a užitkových vozidel (zejména v případě oprav laků), je koloristika. Pokud lakovna nemá k dispozici kvalitního dodavatele, anebo jí dostatečně nerozumí, není schopna plně využít technologii povrchových úprav a vystavuje se riziku reklamací a špatné pověsti. V opačném případě naopak dokáže uspořit čas (zvýšit produktivitu) a materiál (snížit materiálové náklady), tj. zvýšit zisk bez nutnosti neúměrně zvyšovat ceny laků. Jak? Tím, že vyřeší identifikaci a namíchání maximálního počtu odstínů (i za předpokladu použití technologie rozstřiků) za minimální čas. Tři nezávislé zkušební ústavy ze Španělska, Velké Británie a Německa na základě podrobné analýzy veškerých typů lakoven a oprav v zemích Evropy např. u technologie "R-M" firmy BASF zjistily, že oproti konkurentům takto uspoří v průměru 15-30 minut na vyřešení jednoho odstínu. To u průměrné lakovny znamená nejenom úsporu času (22% roční kapacity jednoho pracovníka), ale i značnou úsporu materiálových nákladů na míchání vzorků.


6.1.2. Koloristika a její vnímání v praxi autolakoven

Koloristika je nauka o barevných vjemech založená na vlastnostech zraku a okolních podmínkách. Zahrnuje identifikaci odstínů barev, znalosti postupů a použití pomůcek identifikace, způsoby a varianty míchání odstínů barev, techniky jejich nanášení (zejména u nanášení metalických, perleťových nebo metalicko-perleťových laků).

V autoopravárenství se u tohoto oboru bohužel setkáváme s neznalostí problematiky, dezinformacemi a iluzemi a to jak ze strany řady dodavatelů laků nebo lakoven, tak i ze strany zákazníků (uživatelů vozidel) . V tomto příspěvku, který je aktualizovanou verzí příspěvků předchozích, se proto budu snažit naznačit celou tuto problematiku, základní principy a možnosti jejího řešení. Podrobnější znalosti je možno získat speciálními školeními anebo osobními konzultacemi u dodavatelů laků.

6.1.3. Autopravárenské (míchané) vrchní laky a jejich použití v praxi

Od kdy a kde se setkáváme s využitím autoopravárenských (resp. míchaných) vrchních laků ? Technologie míchaných autolaků (prostřednictvím dnes běžných míchacích zařízení se míchají přímo v lakovnách) byla poprvé zavedena tehdy americkou firmou "R-M" v roce 1948. Vedle ostatních oborů (např. stavebnictví nebo strojírenství v případě potřeb speciálních povrchových úprav, písmomalířství atd.) se hlavně používají při malo a středně-sériových výrobách vozidel či při jejich opravách. V autoopravárenských lakovnách se setkáváme jak s prováděním celolaků tak s jejich opravami. V obou případech je nasazení uvedených míchaných laků oproti průmyslové verzi (hotové odstíny, které jsou míchány u výrobců laků) odůvodněno z pohledu koloristiky těmito argumenty:

operativnost volby široké škály odstínů

vysoká přesnost tolerančního pole (odchylek odstínu) jednotlivých výrobních šarží pigmentů (resp. barev základní báze) zajišťuje přesnou shodu u každé výrobní série a dovoluje přesnou volbu odstínu k ostatním dílům vozidel (plastové díly apod.) a k momentálnímu stavu opravovaného laku

6.1.4. Problematika četnosti barev a jejich odstínů, jejich určení a identifikace

Výrobci opravárenských laků formulují receptury, které odpovídají kódům výrobců automobilů. Ať už informace na různých úrovních získávají přímo od těchto výrobců, anebo jsou laboratořemi registrovány přímo na autosalonech či lakovnách. Lakovny, které opravují laky a jsou tudíž postaveny před problém rychle a přesně najít a namíchat příslušný odstín, se potýkají s problémy velké četnosti odstínů barvy určitého kódu. Tato četnost má několik příčin:

stárnutí laku (nedostatečný UV filtr u starých technologií, menší obsah tužidla, než předepisuje výrobce, dlouhodobé vystavení vrchního laku extrémnímu slunečnímu záření)

každá výrobní šarže konkrétního barevného kódu v provedení průmyslových, předem ve velkých baleních namíchaných vrchních laků ("FACTORY PACK", "BANDLACKE") určená pro určitou sérii vozidel, má odlišný odstín, který se navíc může u části série změnit v celé ploše či její části strojním nanášením, technologickou nekázní, či při opravách vad ve výrobě, u přepravců anebo u dealerů

rušivým jevem (pro lakovnu, která následně lak opravuje) je i ta skutečnost, že lakovny originální laky přelakovávají jiným odstínem, než je uveden v kódu na štítku vozidla (mnohdy slitím zbytků laků)
Identifikace uvedených případů je mnohdy obtížná anebo dokonce nemožná (řeší se pak dotónováním dostupných receptur anebo zasláním části karosérie výrobci či importérovi laků k formulování nové receptury v laboratoři nebo pomocí spekrometru). Z uvedených skutečností vyplývá, že sebelepší systém koloristiky má své omezené možnosti.

Jde tedy o to:

nalézt takový systém, který je schopen řešit maximální procento případů

naučit se sním perfektně pracovat a znát veškeré postupy

nasadit k němu pracovníky s dobrým barvocitem a motivací k práci (to v praxi mnohdy nefunguje a neúspěch se svádí na výrobce či dovozce laků)

vybavit pracoviště (míchárny laků n. lakovny) simulátorem denního světla

6.1.5. Hlavní zásady a principy koloristiky

6.1.5.1 Určit kód autolaku
6.1.5.2 Identifikovat barvu anebo její pododstín pokud možno pomocí systému ručně stříkaných karet
6.1.5.3 Pokud nenajdeme recepturu (u nových modelů vozidel) v mikrofiši, využít možnosti vyhledávání pomocí internetu anebo dotazem u importéra
6.1.5.4 Porovnání karty anebo vzorků s opravovaným vrchním lakem provádíme na denním světle anebo v prostředí simulátoru denního světla
6.1.5.5 Před zahájením porovnávání je nutno vrchní lak vozidla předleštit (zákazníka je pak nutno upozornit na vhodnost po opravě laku doleštit i zbytek plochy "zašlé" karosérie do původního vzhledu)
6.1.5.6 Je nutno vzít v úvahu rizika vyplývající z přestřiku originálních laků laky neoriginálními, které nekorespondují s číslem kódu na štítku výrobce vozidla (lze poznat pod gumovým těsněním či na sloupcích)
6.1.5.7 Při identifikaci metalických odstínů je nutno klást důraz na dodržení granulace, která je důležitějsí než odstín (ten lze vyrovnat domícháním odstínu nebo technologií "rostřiku")
6.1.5.8 K případnému dotónování receptur je nutno využít znalostí skládání barev pomocí . . barevného kruhu
6.1.5.9 Je nutné znát a používat technologie rozstřiků "do plochy" a "do ztracena" (u perleťových receptur je to pojistka pro stoprocentní úspěšnost)
6.1.5.10 Je nutno znát techniku stříkání zejména u metalízovaných, perleťových a metalicko-perleťových receptur (vhodná pistole a tryska, seřízení, tlak, vzdálenost, sklon, rychlost stříkání)
6.1.5.11 Je nutno dodržet technologii zpracování podkladů (poměry míchání, broušení) - probarvení plničů je možno provádět pouze na základě předpisu v receptuře
6.1.5.12 V případech míchání menšího množství je nutno dbát na zásady zaokrouhlování
6.1.5.13 Je nutné mít dobrý barvocit
6.1.5.14 Při identifikaci odstínů je nutné mít vhodný odstín oděvu (odrazy barev, které zkreslují barevný vjem)
6.1.5.15 Je nutno uvědomit si, že sebelepší systém neřeší koloristiku na 100%
6.1.6. Pomůcky koloristiky BASF-RM

6.1.6.1 Vzorkovnice:

tištěné COLORINDEX (slouží pouze pro orientaci)

válečkované COLORQURTZ (přesnost min. na "rozstřik")

ručně stříkané CARGO, TINTOQUIDE a DIAMONDCARDS (starší systém s přesností min. na "rozstřik), a COLORMASTER S a M (nová generace s přesnou identitou karta-receptura)

6.1.6.2 Seznam receptur vč. tzv víceodstínových kódů a převodních klíčů COLORINFORMATION s uvedením, ve kterém systému jsou formulovány
6.1.6.3 Receptury ve formě mikrofišů, disket PC, CD ROM a internetu
6.1.6.4 Technologické předpisy
6.1.6.5 Speciální lupa pro vyhodnocování struktury a kvality podkladů a laků
6.1.6.6 Systém spektrometru COLORTRONIC
6.1.6.7 Simulární osvětlení na koloristickém pracovišti n. v lakovně
6.1.6.8 Digitální váha ve verzi klasická, s rekalkulační funkcí, spojená se software (COLOREXPERT)
6.1.6.9 Barevné kruhy

Po přečtení článku se může někomu zdát, že je koloristika složitá. Pokud se ale blíže seznámíme s pomůckami a zásadami vybudování odstínů, zjistíme, že je to velice zajímavá disciplína. Naše firma poskytuje svým smluvním odběratelům praktická a teoretická koloristická školení.

6.1.7. Koloristika R-M

je založena na systému přesných ručně stříkaných karet COLORMASTER S a M, ke kterým jsou vytvořeny receptury pro namíchání těchto odstínů. Tento systém obsahuje odstíny UNI, metalické a perleťové odstíny. Je pokračovatelem staršího systému ručně stříkaných karet TINTOGUIDE, DIAMONT CARDS a CARGO. Doplňuje jej systém válečkovaných karet COLORQUARTZ a ručně stříkaných karet COLORMOTO obsahující atraktivní odstíny pro světové výrobce motocyklů. Součástí koloristiky firmy R-M je tištěná dokumentace (seznamy odstínů, specifikace jejich kódů, převodní klíče pro jednotlivé výrobce aut apod.), mikrofiše se všemi recepturami odstínů a dokumentace v elektronické podobě (na CD a Internetu). http://www.rmpaint.net

Nástrojem vhodným pro rychlou orientaci jsou tištěné vzorkovnice COLORINDEX, které obsahují většinu aktuálních odstínů automobilů ve velice rychle a pohodlně použitelné formě vějířků.

Vhodným doplňkem, především pro český trh, je vzorkovnice z produkce firmy MIKOS - COLORBOX ŠKODA. Ta je vypracována na úrovni přesnosti systému COLORMASTERU a řeší veškeré aktuální odstíny a pododstíny vozů ŠKODA až do roku 1963.